Jediná věc nutná pro vítězství zla je, když dobří lidé zůstanou sedět se založenýma rukama. Edmund Burke (irský filosof - 18.století)

Co muslimy naprosto neuráží - Kamenování 1.část/b

15. července 2006 v 20:15 | A.G. |  Kamenování
MUSLIMY NEURÁŽÍ KAMENOVÁNÍ - díl druhý
Další hadís, odvolávající se na analogické přikázání Starého zákona, také svědčí o tom, že toto nařízení bylo Mohamedovi sesláno: Vyprávěl Abdullah bin Omar:
Za Aláhovým prorokem přišli židé, a řekli mu, že muž a žena z jejich společenství spáchali nelegální sexuální akt. Aláhův prorok jim řekl: "Co nacházíte v Tóře (Starém zákoně) o trestu Ar-Rajam (kamenování)?" Oni odpověděli: "My jsme ale jejich zločin oznámili a zbili jsme je". Abdullah bin Salam řekl: "Lžete; Tóra Rajam nařizuje". Přinesli a otevřeli Tóru, a jeden z nich zakryl svojí rukou verš Rajam a přečetl verše, které jsou před ním a za ním. Abdullah bin Salam mu řekl: "Zvedni svojí ruku". Když byla ruka zdvižena, byl pod ní napsaný verš Rajam. Řekli: "Mohamed měl pravdu; v Tóře je verš Rajam". Prorok pak vydal rozkaz, aby byli oba dva ukamenováni k smrti. (Abdullah bin Omar řekl: "Viděl jsem muže, jak se sklonil nad ženou, aby ji před kameny uchránil".) (Sahih Bukhari, svazek 4, kniha 56, číslo 829)
Dále je zde Aišino svědectví o tom, že tento verš byl zapsán na list, který byl po Mohamedově smrti sežrán kozou. Svědectví o nekompletnosti současné verze Koránu existuje ve sbírkách hadísů celá řada, a nejde jen o sežrané verše, ale i o chybějící kompletní súru, nebo o zmínku o chybějící polovině jiné súry. Tyto hadísy jsou odmítány především šíity, ale kromě jiného i některými reformátory, kterým se množství krutostí přítomných v hadísech staví do cesty v jejich snaze nasadit islámu alespoň trochu lidskou tvář.
Sbírky hadísů obsahují dlouhou řadu autentických (podle měřítek uplatňovaných sunitskými muslimy) svědectví o tom, že Mohamed rozsudek smrti ukamenováním také rutinně používal. Jejich seznam i s odkazy lze najít zde. Přeložíme zde pouze jeden, který společně s prvním citovaným hadísem vrhá další světlo na původ rozsudku, který pro nevěrníky určuje islámské právo šaría, ze kterého budeme citovat později.
Vyprávěl Abu Huraira a Zaid bin Khalid:
Zatímco jsme byli s prorokem, povstal muž, a řekl (prorokovi): "Prosím tě u Aláha, rozsuď nás podle Aláhova zákona." Pak povstal mužův protivník, který byl moudřejší než on, a řekl (Aláhovu prorokovi): "Rozsuď nás podle Aláhova zákona, ale umožni mi laskavě promluvit". Prorok řekl: "Mluv." Muž řekl: "Můj syn byl dělníkem pracujícím pro tohoto muže, a dopustil se nelegálního sexuálního vztahu s jeho ženou, a já jsem mu dal sto ovcí a otroka jako výkupné za hřích mého syna. Pak jsem se na tento případ zeptal učeného muže, a ten mě informoval, že můj syn by měl dostat sto ran, a být na rok poslán do vyhnanství, a žena toho muže by měla být ukamenována k smrti." Prorok řekl: "Při tom, v jehož rukách je moje duše, rozsoudím vás podle Aláhova zákona. Tvých sto ovcí a otrok ti budou vráceny, a tvůj syn dostane sto ran a bude na rok poslán do vyhnanství. Unaisi! Jdi za ženou tohoto muže, a pokud se přizná, ukamenuj jí k smrti". Unais šel za ženou a ta se přiznala. Pak jí ukamenoval k smrti. (Sahih Bukhari, svazek 8, kniha 82, číslo 815)

Svědectví o tom, že Mohamed ruzsudek ukamenování k smrti používal přináší i jeho nejstarší dochovaná biografie od Ibn Ishaqa.
Prorok se zeptal židů, co je přimělo zavrhnout kamenování za nevěru, když ho Tóra předepisuje. Řekli mu, že trest byl dodržován, dokud muž královské krve nespáchal nevěru, a král poté nedovolil jeho ukamenování. Když poté jiný muž spáchal nevěru, a král požadoval jeho ukamenování, řekli: "Ne pokud nepovolíš, aby byl ukamenován i první muž". Pak všichni souhlasili na odklonu k bičování, a paměť a praxe kamenování zanikla. Pak Aláhův prorok řekl: "Byl jsem první, kdo obnovil Aláhovo nařízení, jeho písmo, a poslušnost k němu".
Na těchto svědectvích o Mohamedových činech a výrocích jsou založeny rozsudky, které za nevěru ukládá islámské právo šaría. V rámci sunitského islámu existují čtyři hlavní školy jurisprudence, které se mohou v názorech na různé záležitosti rozcházet, někdy i výrazně (což mimo jiné vyvrací mýtus o islámu jako o jasném, jednoduchém a praktickém náboženství). Šíité se ve svých názorech mohou odlišovat ještě výrazněji. Jak jsou tato svědectví interpretována v šíitském Íránu jsme viděli v úvodním textu. Jako ukázku sunitského islámu uvádíme citát z knihy Reliance of the Traveller: The Classic Manual of Islamic Sacred Law, která pochází ze čtrnáctého století, jejíž překlad byl autorizován univerzitou Al-Anzar v Káhiře (autoritou na sunitský islám), a která vyjadřuje postoj sunitské školy Shafi. Jde tedy o rozsudek islámského práva šaría podle tradičního islámu.
Právní rozsudek je povinně uvalen na každého, kdo sesmilnil, nebo spáchal sodomii, za předpokladu, že:
a) dosáhl puberty (9 let u dívek, 15 let u chlapců - pozn. Islám Info).
b) je příčetný
c) spáchal akt dobrovolně
bez ohledu na to, zda je daná osoba muslim, nemuslimský subjekt islámského státu, nebo někdo, kdo islám opustil.

Pokud je viníkem někdo, kdo měl možnost zůstat zdrženlivým, pak bude on či ona ukamenován k smrti. Někdo se schopností zůstat zdrženlivým znamená někdo, kdo měl alespoň jednou sexuální poměr se svojí manželkou v platném manželství, je svobodný, dospělý a příčetný. Osoba není považována za schopnou zůstat zdrženlivou pokud on či ona měli sexuální poměr pouze v neplatném manželství, nebo byla v okamžiku manželského styku prepubescentní, nebo byla v čase manželského styku nepříčetná a později nabyla příčetnosti před spácháním nevěry.
Pokud je viníkem někdo, kdo není schopen zůstat zdrženlivý, pak je trestem sto ran bičem a vykázání do vzdálenosti nejméně 50 mil/81 km po dobu jednoho roku. (strana 610, kráceno)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jája Jája | 23. července 2006 v 2:20 | Reagovat

Arab je podle článku především členem společenství, a ne individuem. V civilizované a moderní společnosti bývá zvykem, že co se odehraje mezi dvěma dospělými jedinci na základě dobrovolnosti, není trestáno. Navíc mě zarazila část věty - "osoba není považována za schopnou zůstat zdrženlivou pokud  byla v okamžiku manželského styku prepubescentní" - je TOHLE vůbec možné akceptovat? V jakém věku je možné provdat v islámské společnosti dceru? A jde vůbec v takovém případě o sňatek, nebo spíše o vyhovění pedofilovi? :-(( Je mi z toho smutno...

2 Asiatka Asiatka | 11. února 2007 v 9:54 | Reagovat

Jája, Ty píseš:

"V civilizované a moderní společnosti bývá zvykem, že co se odehraje mezi dvěma dospělými jedinci na základě dobrovolnosti, není trestáno"

Děláš si legraci? Je mi smutno z tebe.

3 Jája Jája | 1. března 2007 v 23:08 | Reagovat

Asiatko, tys asi nežila v evropském duchu, a hlavně v něm nebyla vychována. Jestli ti přijde, že dva dospělí si nemohou dělat, co chtějí, když to chtějí oba, třeba díky  omezení či náboženským příkazům, pak je mi tě líto a nechápu tě.

4 Čunková Čunková | 16. září 2007 v 17:46 | Reagovat

bože ty chlapy - střílet!

5 dolela dolela | 7. srpna 2008 v 8:54 | Reagovat

A MĚ SE TO LÍBÍ, NEMÁ BÝT NEVĚRNICE NEVĚRNÁ!!!!!

6 ipbosojaq ipbosojaq | E-mail | Web | 22. dubna 2009 v 23:09 | Reagovat

taow8k  <a href="http://wrozoenxpydn.com/">wrozoenxpydn</a>, [url=http://hpcwkzzhoewg.com/]hpcwkzzhoewg[/url], [link=http://ucxlxdayihzl.com/]ucxlxdayihzl[/link], http://njwqaknntjvj.com/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama