MUSLIMY NEURÁŽÍ KAMENOVÁNÍ - díl třetí
Je tedy vidět, že kamenování za nevěru bylo součástí islámského práva, a to v tradičních formách islámu předcházejících moderní islámský fundamentalismus.
Kamenování za nevěru je stále oficiálně praktikováno v těch muslimských zemích, které mají vládu a právo založené na islámu (Kritici zde mohou říct, že nejde o skutečný islámský režim, a do určité míry budou mít pravdu. Tato námitka však nevyvrací skutečnost, že kamenování je součástí islámu, ať už tradičního, nebo "funda mentalistického"), t.j. v Íránu, Saudské Arábii, Nigérii, Súdánu a Spojených arabských emirátech. Do svržení Tálibánu bylo používáno i v Afghánistánu.
Muslimské státy s více či méně sekulárními vládami ve svých trestních zákonících kamenování nemají, což ovšem neznamená, že zde ženám za nevěru smrt nehrozí. Bere na sebe formu tak zvaných "vražd ze cti", které jsou většinou prováděny blízkými příbuznými (manželem, bratry nebo otcem, nebo dokonce i matkou), a mají formu ubodání, upálení, podříznutí hrdla, uškrcení, ubití k smrti, zastřelení a podobně. Lze diskutovat o tom, nakolik jsou tyto praxe islámské, protože tradice mluví výhradně o kamenování. Tyto zločiny nejsou nicméně vždy stíhány. V některých muslimských zemích může muž za určitých podmínek zabít svoji ženu beztrestně, například přistihne-li ji při činu. Jde například o Jordán, Sýrii a Maroko. V Pákistánu jsou vraždy ze cti často zákonem ignorovány. Podle oficiálních údajů OSN je takto ročně zavražděno asi 5000 žen.
K vraždám ze cti často dochází i mezi muslimy žijícími v západních zemích, kteří nemají možnost trestat nevěru (a jiné podobné "zločiny") předepsaným způsobem. V Evropě se počty prokázaných případů pohybují v desítkách ročně.
Muslimské státy s více či méně sekulárními vládami ve svých trestních zákonících kamenování nemají, což ovšem neznamená, že zde ženám za nevěru smrt nehrozí. Bere na sebe formu tak zvaných "vražd ze cti", které jsou většinou prováděny blízkými příbuznými (manželem, bratry nebo otcem, nebo dokonce i matkou), a mají formu ubodání, upálení, podříznutí hrdla, uškrcení, ubití k smrti, zastřelení a podobně. Lze diskutovat o tom, nakolik jsou tyto praxe islámské, protože tradice mluví výhradně o kamenování. Tyto zločiny nejsou nicméně vždy stíhány. V některých muslimských zemích může muž za určitých podmínek zabít svoji ženu beztrestně, například přistihne-li ji při činu. Jde například o Jordán, Sýrii a Maroko. V Pákistánu jsou vraždy ze cti často zákonem ignorovány. Podle oficiálních údajů OSN je takto ročně zavražděno asi 5000 žen.
K vraždám ze cti často dochází i mezi muslimy žijícími v západních zemích, kteří nemají možnost trestat nevěru (a jiné podobné "zločiny") předepsaným způsobem. V Evropě se počty prokázaných případů pohybují v desítkách ročně.
Jak je vidět, kamenování bylo součástí islámu od jeho počátku, bez ohledu na to, zda jsou četná svědectví o jeho zjevení tohoto trestu Mohamedovi a o jeho používání prorokem pravdivá či ne (nakonec i sto ran bičem, které nařizuje Korán, jsou také barbarským trestem). Případní reformátoři by museli zpochybnit autenticitu desítek hadísů pocházejících ze sbírek považovaných za autentické. V případě extrémně nepravděpodobného úspěchu by tak dosáhli nejen zpochybnění správnosti tohoto barbarského trestu, ale také autenticity těchto sbírek, údajů o Mohamedově životě, a tak i samotného islámu od jeho ranných dob.
Úvodní část převzata ze stránek Isaaca Schrödingera
Černá Lolita |
Veřejné popravy dneska? A tihle parchanti budou mít v rukou atomovou bombu. Pěkně děkuji. :-((